Téma: Jak to bylo dál... [vložil(a) natal-ka]

To vite,ono nic neni ideální. A ani v tom světě velkých duší malých tvorů není každý tak veselý, jak by očekavalo okolí, není tak společenský, jak by očekávalo okolí, není tak vděčný, jak by očekávalo okolí... Milý, ano, to slovo zná a snaží se být, jenže zase je to špatně, dnešní mravenčí společnost občas bere milý úsměv za vtíravost, pokrytectví... Jenže on tím chce naznačit jen to, že má rád okolí, tak se na něj prosím nezlobte, nechce ostatni odehnat, chce být duší s nimi a zkoumat okoli uvnitř sveho členitého tělíčka... Tedy již znáte našeho mravence, příběh může začít.
Zkončila škola a mraveneček Arnošt šel domů, očička plná slziček. Tu potkal kobylku. "Proč neskačeš, kobylko?" "Skáču," ohradi se kobylka. "Ne, neskáčeš, nikdy jsem tě ještě neviděl skákat..." "No tak neskáču, ty taky neskáčeš, chodíš, žížala se plazí, mi stačí průměr. Chodim, skákat nepotřebuji..." Mraveneček byl zdrcen. Ona může skákat, stačí průměr. On, i kdyby se sebevíc snažil, skákat nikdy nebude, prostě jen průměr... Arnošt šel dál a přemýšlel nad důležitostí vlastní existence...

Trochu infantilní, já vím. Můžete ale napsat pokračování, třeba se to vašim doplněním trochu spraví...