Téma: Trocha Fantazie [vložil(a) Kaoru]

Plamínek pomalu dohasínal. Vydával ještě zbytek modrého světla. Ano modrého ,protože na tomhle plamínku bylo vůbec něco... jiného. Tak zaprvé byl černý ,a v místech kde měl být "chladnější" byl fialový nebo modrý. Jako byste se dívali na plamen zobrazený na negativu fotografického filmu. A taky nesálal teplo ale šel z něj chlad. No a nakonec taky hořel na konci jeho prstu a mdlým světlem halogenové zářivky osvětloval papír ze kterého si četl. V nadpisu stálo "Trocha fantazie". Dočetl a zamumlal: "Zdá se to jako věčnost.".Pak nechal plamen ať papír pohltí. Ten se rozpadl na oblak blyštivého prachu. Plamen zhasl a nastala tma. Stál na neosvětlené asfaltové cestě u řeky ,opřel se o hůl a podíval se na hvězdy. Ty tam ale nebyly. Skrývali se za hustými dešťovými mraky ,které noční nebe dělaly ještě černějším.

Počasí zkrátka nemá smysl pro dramatický výstup.

Na téhle cestě byl už kdysi ,přesněji před půl rokem ale o tom později. Tehdy svůj souboj vyhrál ,ale dalo by se říct ,že nehrál fér. Místo ,aby se snažil získat svůj oheň zpět ,sáhl po tom ohni na druhé straně ,ten byl přece jen blíž. A jak teď kráčel po temné cestě ,uvědomil si ,že mu to přineslo mnohé. Tak třeba dokázal v sobě "zabít" strach ,různými pochody jej teď může změnit na slabou zvídavost. A nejen strach. Tímhle ohněm se ten druhý dal hasit neuvěřitelně rychle. To co tehdy hasil půl roku ,teď "zabil" za tři dny. Jedinou chybou bylo to ,že hasil i to co nechtěl - někdy si připadal až příliš chladný. Ale co ,teď bylo dobře...

Trocha fantazie...

Byla noc, byla zima a celkový dojem, který budilo noční město, byl - oranžový - to ty pouliční lampy. Kdyby si v téhle zimní noci dál někdo tu práci a v ulicích toho pustého města zkusil najít místo, kde je chlad nejintezivnejší, asi by dříve či později narazil na postavu která kráčela po chodníku. Šla pomalu, krokem lidí keři mají na všechno dost času a po zemi vláčela rudé roucho. Kdo ví něco o čarodějích, by vám řekl ze tohle čaroděj je - bylo tu roucho, byl klobouk. A pak by se hned opravil ze tohle vlastně není úplný čaroděj ,jen čaroděj adept - nebyla tu hůl. Přestože měl na sobě jen tenké roucho tak mu mráz nevadil ,asi to bylo tím ,že kaluže kolem jeho nohou zamrzaly, výlohy ztichlých krámů kolem kterých prošel se mlžily, z pod klobouku mu šla pára a to nemluvím o těch očích. Každou chvíli se měl odehrát největší souboj jeho života a kdyby se někdo mohl podívat na to co se děje za těma chladnýma očima uviděl by asi toto:


K čemu tohle všechno je, tahle záležitost s kouzly? Čím víc se do toho člověk dostává tím víc zišťuje že to není o vědomostech jeho samého jako spíš o nevědomosti těch co kouzlit neumí, aneb jak řekl jeden velký mág:
Magie je vlastně jen znalost aspoň jednoho faktu navíc.
Například každý věděl ze čarodějové umí hledět do minulosti. To samozřejmě umí. Stejně jako každý kdo se v noci podívá na hvězdy. Spousta těch co vidíme zanikla dřív než jsme se narodili. Jasně tohle není to co lidé čekají jako "pohled do minulosti" ,ale je to jediná metoda, která funguje stoprocentně.

A pak je tu ještě jeden pilíř o který se magie opírá, a tím jsou lidské myslí. Ve svitcích ,které jsem studoval když jsem nastoupil na Akademii byla poučka ze člověka lze ovlivnit třemi způsoby: dotykem, pohledem, slovem. Z toho dotykové kouzla jsou nejúčinější a zároveň nejsložitější protože se musí jednat o dotyk "kůže na kůži". Pak je tu pohled, to je cesta ,kterou spousta obyčejných lidí čaruje jen si to mnohdy neuvědomují, pohledy mají neuvěřitelnou sílu - pohled může člověka povzbudit, pohled může srazit na kolena, pohledem může člověk pozdravit, pohledem se dá obědnat pití přes celý lokál, pohledem někdo probodává a co je nejnebezpečnější - pohledem se dá rozžínat oheň...

Oheň ,který sílí, oheň ,který spaluje nechtěné, oheň ,který zahřívá tělo i ducha, ale taky oheň který může uhasit pouhé slovo a taky je to ten oheň ,který jsem já ztratil. Slova mají opravdu zvláštní moc, nezáleží na tom o jaké slovo se jedná ale kdo a jak to slovo pronáší.
Nemám rád velká slova, ale mnohdy to bez nich nejde.
A ještě jednu věc čarodějové umí ,a to jsou iluze. Oči mnohdy lidi klamou a mozek jim v tom často podle pomáhá. Byli časy kdy jsem znal jednu vílu, její smějící se oči jsem viděl neustále před sebou a její nádherné vlasy v každém davu... a byla to iluze protože to nikdy nebyla ona to já jen doufal že ji potkám. Ted je to naopak ,potkávám ji často a byl bych ji radši neviděl. To je věc kterou magie nedokáže. Taky vím co bylo myšleno poznámkou v grimoárech , že setkání se stvořeními s jinich vrstev reality může bolet. Člověka je snadnější donutit aby se klamal sám než mu v nutit nějakou iluzi magií.

Opravdu, nejlepší věc na magii je ,že ji nemusíte používat ,pak je spousta věcí jednoduší.

A takhle mířil čaroděj k budoucímu zápasu a věděl že to bude boj dlouhý a vyrovnaný. Bude totiž bojovat sám se sebou - což bude asi tak lehké jako vykřesat za pomoci dvou sněhových koulí jiskru ohně.